Bílovecká nemocnice má od listopadu nemocniční kaplanku na odděleních následné péče. O zhruba 80 pacientů se tam stará Marie Svobodníková, která má v budoucnu jezdit taky do LDN v Klokočově u Vítkova, což je detašované pracoviště Fakultní nemocnice Ostrava.
Rozhovor šefredaktora diecézního časopisu OKNO Ondřeje Elbela s kaplankou Marii Svobodníkovou
Před budovou „C“ v nemocničním areálu mě vítá usměvavá žena v bílém plášti. Na klopě se jí leskne křížek – a právě symbol na broži nenápadně prozrazuje její povolání. „Už poznávám pracovníky a trochu se orientuju, kdo je pečovatelka a kdo sestra,“ odpovídá s úsměvem Marie Svobodníková na otázku, jak se ve špitálu zabydluje. V záběhu jí pomáhá vstřícné uvedení od primáře, který o úvazku pro nemocničního kaplana na svém oddělení dlouho snil. Pro novou pastorační pracovnici není prostředí Bílovecké nemocnice úplně neznámé, před posledním těhotenstvím zde půl roku chodila jako dobrovolnice. Cesta maminky čtyř dětí ke kaplanství byla ale pozvolnější.
„Po gymnáziu jsem strávila rok na zdravotnické škole. Na praxi mě to táhlo k lůžkům. Viděla jsem ale, že jako zdravotní sestra bych na to neměla čas,“ vzpomíná žena, která zná svět zdravotní péče z obou stran: „Bylo mi dopřáno doprovázet před smrtí manželova dědečka a mou babičku. Roli hrály i mé zdravotní problémy a jejich překonání. Pamatuji si, jak je těžké ležet v pyžamu a sledovat různé nemocniční pracovníky, aniž bych tušila, co kdo z nich řeší, koho se zeptat, muset si o vše říkat, být závislá na druhých,“ ohlíží se za vlastní hospitalizací.
Dnes se Marie Svobodníková snaží nabídnout to, co ve zdravotnickém systému spíše schází: čas. „Nejčastěji naslouchám. Opravdu nechám lidi vymluvit a myslím, že to potřebují. Když se totiž na něco ptá sestřička, tak pacient scvrkne odpověď do dvou vět,“ popisuje farnice a katechetka z Fulneku svou základní pracovní metodu při obcházení nemocničních pokojů. Nabídka společné modlitby přichází až ve druhém sledu. „Snažím se potkat s každým pacientem, kterých tu máme asi 80. Když se představím, velká část pacientů odmítne. Já se jim ale snažím prakticky ukázat, o co jde. Navážu s nimi rozhovor a většinou mi pak řeknou: ‘Paní kaplanko, přijďte ještě někdy’,” popisuje začátek setkání. „Praktikujícím katolíkům můžu nabídnout i svaté přijímání. Nejčastěji jsem ale s pokřtěnými, kteří v dětství do kostela chodit přestali, a s nevěřícími. Je zajímavé, že pacienti sami vytuší, jaká témata můžou do běžného hovoru vnášet. Povídáme si třeba o vztazích – hezkých i pokažených.“
Tváří v tvář lidské bolesti Marii Svobodníkovou povzbuzují Boží zázraky, kterých je svědkem. „Hned první den služby jsem mohla hovořit s paní, která den nato zemřela. Sestřička mi pak říkala: ‘To je dobře, že jste u ní ještě byla. Ona pak umřela klidně.’ Mohla jsem vidět i obrácení a přijetí svátostí po letech,“ mluví Marie Svobodníková s bázní o své službě. „Jsem kaplanka v zácviku a ještě dlouho budu. Modlím se za to, abych se udržela v tom učícím se postoji a nepostavila službu na sobě. Myslím, že i Pán Bůh chce, abychom se nezasekli v pozici, že všechno zvládneme,“ přemýšlí žena s tím, že na některé situace člověka nepřipraví ani povinné magisterské vzdělání v teologii a roční kurz nemocničního kaplanství. „Třeba když lidé otevřou nějakou bolest ve vztahu k církvi a křesťanství. Někdo má velký blok zavolat kněze a často to způsobili jiní lidé. To rozhodně neumím vyléčit,“ zmiňuje laická katolická kaplanka, která v případě zájmu nemocného pozve k lůžku katolického kněze nebo duchovního jiné církve.
„Osmdesát procent úkonů nemocničního kaplana se ale dá dělat nezávisle na kněžském svěcení,“ upřesňuje koordinátor nemocniční duchovní péče v diecézi P. Václav Tomiczek. Ten se stará také o to, aby si kaplani v diecézi mezi sebou vyměňovali zkušenosti. „Jednou za dva měsíce máme setkání, kde rozebíráme anonymně konkrétní případy a sdílíme se,“ vysvětluje P. Tomiczek. Marie Svobodníková je ráda, že si kaplani můžou sdílet informace při předávání nemocných z jedné nemocnice do druhé. „Když někoho lékaři překládají do Ostravy, dávám vědět tamním kaplanům, a i duchovní péče může navázat,“ vysvětluje bílovecká kaplanka. Kontakty na nemocniční kaplany z celé ČR najdete na webu www.kaplan-nemocnice.cz
